c8400.comspotřeba 2017.03-05konceptMOJE SPOTŘEBITELSKÁ ROZHODNUTÍ DALA VZNIKNOUT ZAPLACENÝM ČÁSTKÁM A ZAPLACENÉ ČÁSTKY DALY VZNIKNOUT VYTVOŘENÉMU OBRAZU. ROZHODNUTÍ CO FOTOGRAFOVAT BYLO PŘÍMO ODVOZENO OD ROZHODNUTÍ CO KOUPIT.Dílo se stává jasnějším samo o sobě, v tempu, kterým se rozprostírá do každodenního života. Spotřebovávám. A nemohu se spotřebou přestat. Je to nezbytnost asi tak jako dýchání či ubíhající čas. Je to výživa a investice do vlastního já. Já nejenom spotřebovává externí vstupy, ale také sebe samé. Tělo jako stroj; produkt s předvídatelnou dobou životnosti. Bude fungovat tak dlouho, dokud mu bude dodávána vhodná výživa. Pokud o něj bude dobře pečováno, bude možná sloužit o něco déle. Ale dříve či později přijde konec. Zastaví se pohyb. Zastaví se produkce. Zastaví se spotřeba. Vše se rozplyne. Cítím, že se volně vznáším v moři finančních dat, mezi jedničkami a nulami, jenž se skládají do nekonečně velkých a nekončících datových toků. Někdy toho nakupím hodně, a někdy málo. Je příjemné se dívat zpět. Pozorovat stopy zanechané existencí. Výkladní skříně obchodů jsou stále tam, kde byly. Jsou umístěny ve svém vlastním architektonickém kontextu. Jsou styčným bodem mezi nehmatatelnými toky a fyzickou realitou. Transakce není pouze výsledkem převodu peněžní sumy, je také následkem vkladu kognitivní práce z obou stran: Kooperace mezi prodavačem nebo vývojářem zákaznického rozhraní a mým vlastním kognitivním vkladem do spotřebitelského rozhodnutí. Naše oči se potkaly na zlomek sekundy. Něco se stalo. “To, co opravdu sbíráš, jsi vždy ty sám. ”* _____ *) Baudrillard, J. (1996). The System of Objects. London: Verso. p. 91 |