c8400.comghost in the machineinterviewPřepis interview, které předcházelo premiérovému vysílání díla „ghost in the machine“. Ptal se Michal Rataj a na dotazy odpovídal Josef Bareš, hlavní „mozek“ projektu c8400."Je čas lineární? Anebo je stejně jako nebe a Země zakřivený do nekonečné smyčky? Linearita dává lidem naději. Pomáhá mít cíle, vnímat život jako jedinečnou hru, vidět světlo na konci tunelu. Co když to světlo je koncovým světlem vlaku jedoucím na okružní trase kolem Země? Jednoho dne, až si pozorovatel bude myslet, že je blíže ke světlu než kdy předtím, ho zezadu srazí lokomotiva..." MR: To byla krátká ukázka z jednoho z doprovodných textů, který lze paralelně s dokumentací jednotlivých projektů najít na stránkách c8400.com. Skoro mám pocit, že všechno zvukové je zde vyváženo mnohým slovesným a obrazovým a celá identita c8400 se tak začíná poskládávat do takového celostního konceptu. Takže Josefe, jak je to tedy? Máš pocit, že jsi více doma ve zvuku, nebo v obrazu, nebo snad v něčem literárním nebo slovesném? JB: Prvotní oblast mého zájmu je vizuálno. Když jsem byl menší, tak jsem hodně kreslil a zajímal se o výtvarný umění. Hudbu jsem především konzumoval. To mě možná motivovalo k tomu, že jsem nechtěl být jen konzument a snažil se svoje vize převést do jiný než vizuální podoby. MR: Možná proto jsi se ocitl na pražské Akademii Výtvarných Umění. Asi by jsme měli říct, že studuješ v ateliéru u profesora Bielického. A asi by jsme mohli navázat i na to co jsi vlastně už řekl. Týká se to realizací tvých vizí. Jedná se o práci, která se snaží z běžné spotřební elektroniky udělat hudební nástroj, můžeme-li to takhle v nadsázce říct. Říkám to správně? JB: Ano, můžeš to tak říct. Hlavní nápad je vytrhnout věci z jejich života, z jejich životního cyklu, jak zní ekonomický termín. Ukázat jiné možnosti, jak přístroje použít. Inspiroval jsem se i aktuálním situací: Na jednu stranu se prodávají nové a nové přístroje, ale přitom mám pocit, že člověk je čím dál tím více usměrňovaný. Nemá moc možnost si vybrat, co s přístrojem bude dělat. Přístroje jsou často jednoúčelový. Samozřejmě odhlížím od počítače. Ale i počítač, který je hodně mnohoúčelový, je většinou lidí používán jen k psaní dopisů. Lidé často vůbec neví, a ani netuší, o jeho možnostech. Myslím, že i o dost jednodušší přístoje, o kterých by si člověk řekl, že jsou určený k jednomu účelu, lze využít k něčemu jinému. MR: Přístroje typu...? JB: Myslím magnetofony, rádia, gramofony, jednoduchý mixážní pulty, diktafony... Cokoliv na baterky, co je původně určený k reprodukci zvuku, používám k vytváření nových zvuků. MR: Na tom úryvku z tvých textů, který jsem na začátku citoval, mě asi nejvíc zaujala ta otázka linearity času, kterou tam zmiňuješ. To je samozřejmě velké téma filozofů od nepaměti, ale tak trochu se mi zdá, že to s tvým konceptem znovuoživování nejrůznějších přístrojů dost souvisí, protože přístroje se také nějakým způsobem vyvíjejí v čase, lidé je nějak používají v čase, nebo naopak v čase svojí schopnost lidem sloužit ztrácejí. Jak to vnímáš? JB: Na otázku, jak používám linearitu nebo cykličnost, jsou dvě odpovědi. Jednu odpověď už jsi naznačil: Přístroj má nějaký život; je vyrobený, používá se a pak se zahodí. Z toho cyklu se ho snažím vytrhnout, poukázat na alternativu. To je na úrovni věcí - objektů. Vidím ale ještě další rovinu. Pracuji hodně s uzavřenými smyčkami, zvuky vznikají jako zpětná vazba, nekonečný okruh. Také reflektuji současnou hudbu, která hodně pracuje se samply a se smyčkami. V přístrojích, které používám, vznikají ve smyčkách jakési mikro-samply. Sampl může běžet do nekonečna. Délka tracku se prostě někde ustříhne, ale není tam jasně daný začátek a konec. Je to cyklus. MR: To jsi mi vzal vítr z plachet. Právě jsem se chtěl zeptat, jak vnímáš průběh času, co je pro tebe čas ve zvuku nebo v hudbě. Teď mě spíš napadá, že tvůj přístup ke zvuku, nebo ke vzniku zvuku je spíš takový jako ke zvukové instalaci. Je to tak? JB: Dalo by se to tak říct... Vycházím, jak už jsem na začátku zmínil, spíše z "výtvarnýho". I když slovu "výtvarný" nejsem moc nakloněný. Cítím v něm estetizaci. Vycházím z momentek, jako při náčtrku, který se pak v čase už nemění. I čas vnímám především jako momenty. Mezi nimy probíhá vývoj. V nových věcech, co jsem dal na svojí stránku, například "posun", je ten koncept vizualizovaný. Čas nám umožňuje lépe rozumět našemu okolí. Ve zvukové tvorbě však především vytvářím momenty. Čas jim dává prostor se rozvinout, ale zatím jsem nepracoval na kompozici v hudebním slova smyslu. |