c8400.comviewpoint serieskonceptViewpoint series se zaměřuje na proces vnímání, zkoumá, jak vzniká porozumění prostoru a jak se toto porozumění vyvíjí v čase.Proces vnímání začíná identifikací jednotlivých elementů vnímaného obrazu – obrysů a linek. Následuje vznik struktury, tvořené těmito elementy. Elementy seskupené do struktur jsou následně znovu seskupeny do smysluplných skupin a mezery mezi nimi jsou překlenuty opakovanou aproximací. Výsledkem tohoto procesu je zrod samotného objektu jako jedinečné, rozlišitelné entity. Jedna z vlastností objektu je jeho – reálná či virtuální – multidimenzionalita. Jak vzniká třetí dimenze – vjem reálného či mentálního prostoru? Prostor vzniká jako konstrukt pro vysvětlení rozdílu mezi pravým a levým okem. Vjem prostoru je potvrzován pohybem – pohybem očí samotných nebo pohybem těla. Pohyb se odehrává v čase. To znamená, že naše porozumění prostoru probíhá postupně. Je založené na procesu konstantního znovuvyhodnocování existujících vizuálních podnětů. Na konceptuální úrovni se podobný proces odehrává také v mentálním/vituálním prostoru. Fyziologický zrakový smysl je nahrazen vnitřním zrakem a fyzické lokace myšlenými úhly pohledu. Pole mírně rozdílných přístupů k myšlence a oscilace mezi těmito přístupy vytváří určitou plastičnost, a tudíž „prostor“ problému na který se soustředíme. Tato mentální činnost koresponduje s motivem pohybu očí. Pohyb těla pak koresponduje se širší perspektivou, jako například vnímání myšlenky na naprosto jiném znalostním pozadí. Kreativní proces Viewpoint series je založen na reálných městských krajinách – na daném prostorovém uspořádání – a na zážitku získávání znalostí o tomto prostoru. Na počátku je definován ohniskový bod. Od tohoto okamžiku každá sekunda, každý pohyb představuje nový úhel pohledu (viewpoint) definovaného ohniskového bodu. Ohniskový bod slouží jako centrum všech úhlů pohledu. Z těchto úhlů pohledu – každý z nich je vzhledem k vzdálenosti budovy v podstatě plochý obraz – postupně vzniká prostor. Pokud je výše popsaný vjemový process zaznamenán, je výsledkem soubor dat. Pokud si tato data prohlížíme, předpokládáme, že budeme přeneseni zpět v čase do momentu vnímání. Znovu se před námi otevírá otázka časově-prostorové reprezentace. Soubor dat představuje množinu diskrétních hodnot. Jak by měly být prezentovány, aby byl vytvořen dojem co nejlépe odpovídající původnímu smyslovému zážitku? Mezi hodnotami jsou mezery. Z tohoto důvodu jakýkoliv model reprezentace může v nejlepším případě poskytovat přibližné výsledky. Pro vytvoření porozumění/pocitu prostoru máme k výběru několik variant. Hledáme rovnováhu mezi prostorovým, časovým a konceptuálním modelem reprezentace. V prostorovém modelu znovuvytváříme prostor v reálné či virtuální skutečnosti. V časovém modelu vycházíme ze sekvenčního čtení skutečnosti a jednookého pohledu kamery. V konceptuálním modelu stavíme na našich schopnostech imaginace a logické abstakce. Viewpoint series fluktuuje v prostoru mezi těmito třemi přístupy. V prezentační podobě se Viewpoint series nejvíce přibližuje časovému modelu reprezentace bez toho, aby se stávala příliš definitivní. Časový model je založen na triku. Je založen na výše zmíněné vlastnosti lidských smyslů – aproximaci, schopnosti uhodnout to, co je v obrazu vynecháno. Tato vlastnost není pouze „implementována“ na mentální úrovni, ale i na úrovni samotného zraku. Sekvence dvojdimenzionálních snímků promítnutá ve správné rychlosti znovuvytvoří pocit pohybu v prostoru. Naše oči „zapomenou“ černý prostor mezi promítnutými snímky. „Nežádoucí efekt“ je mihotání obrazu, jenž závisí na frekvenci periodické změny světelného toku a tudíž pracuje protisměrně k výše zmíněné vlastnosti. V prezentační podobě Viewpoint series jsou oba tyto elementy zaklíněny ve vzájemném vztahu, vytvářející pomíjivý vizuální podnět v neustálé změně. Zpracovaný soubor dat – výsledek původního smyslového zážitku – je znovu přehráván s cílem vytvořit virtuální zážitek, simulaci. Avšak datový soubor je příliš neúplný na to, aby poskytl „úplný“ obraz. Jsme ponecháni s redukovaným, nekontinuálním zážitkem – s fragmenty. Avšak co vidíme, je více než suma jednotlivých částí. Výsledná zkušenost poskytuje dvouznačný pohled – dostatečně průhledný, aby bylo umožněno propojení s originálními daty, ale i dostatečně zastírající, aby proces vzniku významu vyvstal jako sama o sobě pozorovatelná entita. |