c8400.compunjabtextDílo „Punjab” je založeno na sérii 7 kreseb, které vznikly v letadle při cestě z Evropy do Asie. Zobrazují krajiny. Jsou to krajiny našeho světa. Lidská obydlí jsou tím, co náš pohled zaujme nejvíce. Světla města jsou lapačem naší pozornosti v noční pozemské krajině. Jsme to my samotní. Kontext je globální.Dole byla noc. Byla to jasná noc. Viděl jsem hvězdy na nebi, které mi napovídaly, že letím ze západu na východ, a že pohled, který se mi naskýtá z okna letadla směřuje přímo na sever. Dole na Zemi jsem viděl světla měst a vesnic rozprostřených podél silnic a dálnic. Nevěděl jsem kolik je tam dole hodin. Nacházel jsem se v bezčasém prostoru mezi odletem a přistáním. Pouze palubní počítač mi naznačoval, kde se nacházím: 31:17 N 72:48 E . Přemýšlel jsem, v jakém prostoru jsem se ocitl: Mezi místy a mezi časovými zónami. „Pokud místo může být definováno jako vztahové, historické a vyjadřující identitu, pak prostor, který nemůže být popsán jako vztahový, historický či vyjadřující identitu můžeme označit za ne-místo” (Marc Auge, Non-places, New York 1995). Pokud je letiště považováno za typické ne-místo, pak prostor letadla - mezi odletem a příletem, v neurčité časové zóně - je jeho logickou extenzí představující jeho esenci. Jediný existující kontext zde je geografická lokace. V určitém způsobu se tato situace podobá situaci, když stojíme uprostřed velikého pralesa. Místa, kde jsme „zajedno s přírodou”. Místa, kde jediný vztah, na kterém záleží, je vztah mezi osobou a světem samotným, který osobu obklopuje. Ale i koncept přírody je vysoce kulturním konceptem. Lidé jsou nejdříve ze všeho kulturní bytosti. Dle mínění Levi-Strausse se lidská společnost aktivně diferencuje od přírody s cílem vytvořit svojí vlastní identitu, čímž definuje jak kulturu, tak i přírodu samotnou. V dalším kroku je legitimita samotné kultury potvrzena zpětným srovnáním s přírodou. Naše kultura nám je přírodou. Ne-místa jsou místa, kde je člověk „zajedno se světem” (kulturním světem) místo toho aby byl „zajedno s přírodou”. V ne-místech není žádný kontext. Či lépe řečeno pouze jeden kontext: Vztah mezi individuem, společností a světem jako celkem. Prototyp nové přírody - kulturního světa. Vztah přítomný v uměleckém díle se skládá ze tří vazeb, jak již bylo naznačeno. Zaprvé zde je vnější prostor - vesmír, představující „nadlidské” (prázdno? Bůh?). Za druhé zde je náš prostor - svět - Země obývaná lidskou rasou. Třetím elementem je pozorovatel samotný. Pozorovatel je „mezi”, je spojnicí mezi pozemským (každodenním životem) a nadpozemským (v myšlenkách). |