c8400.comghost/twtext“ghost/tw” je projekt vycházející ze sady starých fotografií z okolí města Hualien na východním pobřeží Taiwanu z let 1930 - 1970. Na většině fotografií byli zobrazeni lidé. Duchové minulosti, jejichž vzpomínky jsou ztraceny. Zmizeli. Jejich obraz byl z fotografií odstraněn. Soustředil jsem se na obrazy budov v pozadí a izoloval je od zbytku obrazu. Alternativní interpretací vznikla soudobá rekonstrukce, otevírající nové možnosti čtení fotografií.Architektura je fyzickou realizací myšlenek. V průběhu času se budova stane hmatatelným důkazem historické skutečnosti. Stane se pomníkem pro svého tvůrce. Vedle své utilitární funkce se architektura rodí z lidské touhy po věčném životě. Přání, jenž lidské tělo není sto dosáhnout, avšak přání, které se ukázalo být splnitelné nepřímo, skrze uchování myšlenek zemřelé osoby. I po smrti fyzického těla může duch žít dále. Avšak I myšlenky potřebují média, pokud mají nadále žít. Nejskutečnější, primární médium je mysl jiného člověka. Lidská mysl je také jedním z nejvíce nestabilních a zranitelných médií. Na opačném konci jsou fyzická média – počínaje Desaterem vytesaným do kamených desek. Avšak fyzická média na sebe sama neupozorňují. Kolik knih či obrazů bylo jednoduše zapomenuto? Přežívají pouze fragmenty. Architektura zachovává myšlenky v nejpřímějším možném způsobu. Nejedná se o myšlenou myšlenku. Jedná se o žitou realitu. Devatenácté a dvacáté století dalo vzniknout velkému množství „nových médií“. Od chemických (fotogragie), přes elektromagnetické (televize, magnetická páska) až po digitální (počítač). Lidé se stali posedlí multiplikací svých vlastních zobrazení či zobrazení svých blízkých – za života i po smrti. Obraz po obraze jsme se stali obklopeni duchy. (Pamatujme na ranné používání fotografie jako média pro zaznamenávání paranormálních „duchařských“ fenoménů.) Fotografie, filmy, vinylové desky, CD... Mrtví lidé z minulosti – dívají se na nás, mluví, zpívají... Avšak většina těchto duchů jsou duchové bez paměti. Stali se stíny minulosti, jenž nás tiše pozorují z povzdálí. Myšlenky obsažené v architektuře žijí dále skrze samotnou stukturu a také skrze životy obyvatelů. Myšlenky tvůrce uvalují na vymezený prostor pravidla pohybu. Struktura a tvar komunikují sociální, ekonomické, ideologické potřeby a technické dovednosti dané doby. Architektura přežívá své tvůrce, své obyvatele, dokonce i svůj vlastní stavební plán. Taiwan je ostrov se složitou minulostí. Nachází se v historické šedé zóně uprostřed mezi navzájem se popírajícími kategoriemi. Napojuje se na starou čínskou civilizaci, ale zůstává permanentním outsiderem. Jeho architektura měla zatím spíše krátký život. Většina pomníků je z nedávné doby. V současnosti se budovy objevují a mizí ještě rychleji. Avšak architektura i tak slouží jako referenční bod, jenž představuje scénu našich životů. |