c8400.com

příčné řešení (s janem pfeifferem)

text/koncept

Základem instalace, která vznikla společnou tvorbou Jana Pfeiffera a Josefa Bareše, je symetrický znak, který může symbolizovat konkrétní místo – například park, který je vymezen pravoúhlými cestami, část města, nebo představovat obecný princip,zosobňující nutnost našeho fungování v uzákoněných pravidlech a zároveň svobodu tato pravidla narušit, namísto pravého úhlu svou chůzí opsat oblouk, nepravidelný tvar, vytvořit zkratku, vykonat malou osobní revoluci. Součástí obrazce narýsovaného na zemi je videozáznam performance obou autorů, kteří obrazcem procházejí, vzájemně respektují a současně prolínají své cesty.

***

Práce „Příčné řešení“ vychází ze zájmových oblastí obou autorů: Josef Bareš se zajímá o myšlenkové procesy – vztahy mezi městským prostředím a významem, jenž z něj extrahujeme. Jan Pfeiffer se zajímá o urbanismus – jak městská krajina a architektura interaguje s námi-uživateli. „Příčné řešení“ staví na zkušenostech získaných dřívejšími pracemi. „větvení1“ Josefa Bareše abstrahovalo rozhodovací process až na holou kostru, čímž byl zvýrazněn nekonečný proud rozhodnutí v našem každodenním životě. „Zkratky“ Jana Pfeiffera vycházely z průzkumu zkratek, jenž lidé vyšlapali jako doplněk k oficiální síti cest v městských parcích. Analýzy satelitních snímků iniciovala intervence na skutečných místech. Obě práce mohou sloužit jako příklad vstupů do kolaborativního procesu, jehož výsledek je práce „Příčné řešení“.

***

Naše světy jsou spleteny ze struktur a vzorců: Našich myšlenek, našich rozhodnutí, našeho prostředí i všech sítí, jenž jsou jeho součástí – sociální, hmotné, virtuální. Myšlenky jsou projektovány do návrhů, a ty jsou dále přetvářeny do reálných forem, jenž je možné sdílet či uvalit na ostatní.

Vezměme naše rozhodovací procesy: Naše myšlenky, jenž předcházejí naším činům, vycházejí ze struktur, jenž byly otisknuty do naší mysli. Struktury vznikají účastí ve vzdělávacím systému společnosti, založeném na našich kolektivních znalostech. Činíme rozhodnutí výběrem ze sady možných, tj. myslitelných, řešení.

Podobný vzorec rozhodování se odehrává i v případě pohybu těla, kdy jsou rozhodnutí činěna v rámci fyzických omezení prostoru. Pohyb je směrován koridory vymezenými v urbanistických plánech a architektonických návrzích. A tyto plány nejsou ničím jiným než otiskem myšlených rozhodnutí ve hmatatelném materiálu.

V naší práci „Příčné řešení“ pracujeme s abstrakcí městské krajiny – v pravém úhlu se protínající koridory jsou vyznačené na podlaze galerie. Tyto koridory reprezentují silnice a cesty směrující pohyb lidí v prostoru města. Mezi těmito koridory vznikají prázdná místa. Vypadají jako ostrovy. Nevstupujte na trávník. Pouze pro rezidenty.

Performer se volně prochází vyznačenými koridory a činí „svobodná“ rozhodnutí pokaždé, když se dostane na křižovatku. Avšak existuje zde ještě jedno pravidlo: Mysli a jednej i mimo vyznačenou strukturu a jdi vlastní cestou. Výsledkem je, že i když performer většinu času chodí po vyznačených koridorech, občas uskuteční odchylku. Svobodně se rozhodne pro zkratku, pro příčné řešení, jenž odporuje zavedené struktuře.

Přesto, že žijeme ve strukturách, jenž nám byly často stanoveny bez vlastního přispění, jsme stále svobodnými individui, činící rozhodnutí na základě vlastních pohnutek a zkušeností. Sada možností výběru, jenž před sebou vidíme, je pouze zlomek nekonečného počtu řešení, jenž je omezen pouze naší představivostí.