c8400.comhotel (spánek)konceptVzpomínky často přilnou k předmětům a prostorám, jenž nás obklopují. Klika dveří, židle, skříň, kohoutek v koupelně… tyto předměty, nichž se dotýkáme a s nimiž žijeme se stávají našimi intimními společníky.Hotel je místem, jenž je svědkem více lidských příběhů než mnohá jiná místa. Každý host přichází s vlastními očekáváními a odchází s vlastními vzpomínkami. Hotel je také místem, kde je vyvinuta větší péče než kdekoliv jinde na vymazání jakýchkoliv známek minulosti: Pokaždé když je přivítán nový host, prostor je vynulován do standartního stavu, tvářící se být tak novým a čistým jako před příchodem prvního návštěvníka. Stále narůstající vrstvy příběhů jsou zahlazeny s každým ustláním postele, s každým přerovnáním kosmetiky v koupelně do standartního rozmístění. Během mého pobytu v Hotelu jsem si vedl deník v podobě kreseb. Každý den jsem zaznamenal jednu či více kreseb. Nekladl jsem si žádná omezení mimo velikost stránky skicáře a jedno pravidlo: Nemělo se jednat o kresby podle skutečnosti, ale o kresby podle paměti. Kresby by se neměly vztahovat k tomu co je před mýma očima, ale k obrazům v mé mysli v momentu otevření skicáře. Použil jsem skicář, jenž obsahoval občasné reprodukce kreseb z Knihy hor a moří, klasického čínského textu rané geografie a mýtických stvoření. Tyto reprodukce lokalizují dílo do čínského kontextu, kde se zaznamenaný zážitek odehrával (Hotel se nachází v Číně). Kniha hor a moří zobrazuje tajemné a neznámé kouty Říše středu, zatímco moje kresby odrážejí život v Říši středu dnes. Vztah mezi „starými“ a „novými“ kresbami je proměnný. Jedná se o volnou sadu asociací odkazujících ke vztahům mezi podivuhodným a známým, mezi zaznamenáváním a zapomínáním. Na konci mého pobytu jsem použil výsledný obrazový deník pokrývající úsek 134 dní jako zdrojový materiál pro instalaci v ložnici a koupelně, které byly mým dočasným domovem. Z deníku jsem vybral kresby, které se vztahovaly k určitým místům prostoru, kde jsem žil. Upravil jsem velikost kreseb a připevnil je na odpovídající místo. Byl to způsob jak vyprávět příběhy myšlenek aktivovaných v mé paměti pohledem do těchto částí místnosti. Mimo kreseb instalace sestávala i z časosběrného videa shrnujícího jednu noc spánku na podlaze koupelny. Monitor přehrávající video byl umístěn na zemi na stejném místě, kde video bylo natočeno. Zatímco diář a rozvěšené kresby představují stopy mých myšlenek a vzpomínek, video odkazuje k tělu jako území, kde se vzpomínky odehrávají. Jedná se o autobiografický element zprostředkující fragment mého vlastního života, který by nebyl ničím víc než osobní vzpomínkou pokud by nebyl vystaven. Spaní v koupelně bylo reakcí na nízkou kvalitu stavby hotelu. Zvuky procházely stěnami jako papírem. Slyšel jsem nejen kroky svých sousedů, ale také jejich dech, jejich vlastní vzpomínky a příběhy, o které se dělili se svými blízkými přáteli na telefonu. Bez vlastního přičinění se ze mě stal zvukový voyer životů ostatních. Koupelna, která byla oddělená dvojitou zdí, poskytovala úkryt před tímto stále přítomným tokem sonických počitků. Zrnité časosběrné video mého spánku dodává vizuální tvar vzájemnému odposlouchávání, jehož jsem se účastnil. Slouží k vyplnění mezery – ticha – mezi zvuky, které moji sousedé mohli slyšet z mého pokoje. Odkazuje taktéž k mezeře mezi příchodem a odchodem z mého pokoje na záznamu kamer sledující pohyb osob ve společných prostorách - jediné místo, kde kamery nebyly, byl můj pokoj. V okamžiku, kdy jsem se rozhodl otevřít svůj pokoj a veřejně vystavit vzpomínky které obsahoval, mi přišlo náležité rozšířit pojem sledovaného prostoru i do svého soukromého prostoru: Návštěvníci nebyli pouze konfrontováni se samotným prostorem a zanechanými stopami, ale také se svědectvím kamery dohlížející na moje spící tělo. |