c8400.compohyb6_61398konceptGenerativní videoinstalace/performance; PC/Mac, Max/Jitter, projektory, reproduktoryRostoucí města v rozvojových zemích Asie jsou obklopena jednotvárnými sídlišti, jenž se snaží uspokojit poptávku po domově od lidí proudících do neustále rostoucích megalopolí. Šanghaj je často citovaným příkladem tohoto vývoje. Zatímco marketingová komunikace používaná k propagaci prodeje těchto sídlišť hýří klíčovými slovy jako zahrada, luxusní, prosperita, jadeit, atd., když se člověk pohybuje skrze tato čerstvě dokončená sídliště pomocí čerstvě dokončeného nadzemního metra, tak vidí především nekonečné řady šedavých bloků v řídké mlze atmosférického znečištění z nadále fungujících továren, jenž jsou pozůstatkem dřívější industrializace, nyní doháněné urbanizací. Pokaždé když se člověk podívá z okna při cestě metrem, vidí obytné bloky, a přemýšlí, zda od předchozího pohledu z okna uplynula jedna zastávka, jedna minuta anebo minut deset. Nekonečný tok opakující se stejnosti je zdrcující. Snad je možné hledat potěšení ve formálních kvalitách a interferencích pravidelných struktur ubíhajících za oknem. Mírně perverzní odtržení od reality umožňuje započetí imaginativního procesu, ve kterém monochromatické odstíny a opakující se architektonické prvky počínají vlastní život: Je možné pozorovat posunující se perspektivy, moaré efekt způsobený překrývajícím se popředím, střední vzdáleností a pozadím, tloušťku stínů proměňující se se změnami světla během dne a měkkost či tvrdost kontur v závislosti na stupni znečištění. Místo odsouzení těchto předměstských ne-míst jako výsledků divokého kapitalismu kopulujícího se zkorumpovanými socialistickými utopiemi, je lze přijmout jako třídimenzionální kresby, jako abstraktní avšak možná o to více vypovídající representaci agregátu makro-nálad povstávajících z periodicky se opakujících silových diskurzů. Při pohybu těmito místy se čerstvé mikro-vzpomínky střetávají s příchozími vizuálními vjemy, čímž vzniká nová, časová, dimenze, v rámci které na základě interferencí vznikají nové super-struktury. Neustálé pocity déjà vu způsobují schizofrenický stav mysli, ve kterém je dumání nad tím, zda krajina před očima odpovídá krajině v paměti, přerušeno pouze dalším výsekem krajiny podobající se právě zkoumané vzpomínce. Zdvojení prostorových (popředí, střed, pozadí) a časových (vjem, paměť, imaginace) dimenzí je doplněno dalšími smysly, obzvláště zvukovou dimenzí, ve které se stejnost vizuálních vjemů kříží se stejností zvukových vjemů v podobě opakujících se hlášení v metru, upozorňující na další zastávku, zavírající se dveře a držení se za jízdy. Videomateriál pochází ze specifické oblasti Šanghaje vztahující se k číslu 61398. Při zpětném pohledu však jde spíše o náhodu než účel. Materiál mohl být natočen kdekoliv: Místo, jenž se tváří spíše jako abstrakce sebe sama než cokoliv odkazujícího na něco jiného. Oko kamery pohlédlo na povrchy budov a silnic. Sekvence z cesty se vrství a opakují, vytvářejí hustou síť pohyblivých struktur, neustále se opakující avšak nikdy stejný proud. |