c8400.com

concert for reverb_

C8400 k vydání cd/alba

Ve svém okolí můžeme neustále slyšet proud různých zvuků. Hudební a zvuková kulisa se stává neodmyslitelnou součástí našeho života - na pracovišti, v obchodech, doma. Absolutní ticho neexistuje. A nikdy neexistovalo. Rádio, kazety a další zvukové nosiče jsou společnosti předkládány jako hotové výrobky, které se již nedají dále modifikovat. Z člověka se stává konzument zvuků.

Podobný vývoj se děje na straně přístrojů na reprodukci resp. dekódování zvukových záznamů. Možnost opravy nebo modifikace přístroje stále klesá, přiložená dokumentace je často nedostatečná a zákazníkům je zakázáno po dobu záruky přístroj rozmontovat. Průměrný člověk se stává konzumentem médií a současně i konzumentem audiotechniky.

C8400 upozorňuje na tento stav. Používá spotřební elektroniku - radiomagnetofony, diktafony, gramofony, atd. - k vytvoření vlastních zvukových kompozic. Z reprodukční techniky se stává produkční technika. Z přístrojů, které byly původně navrženy pouze k duchaprázdnému zmáčkni-knoflík-a-poslouchej úkonu, se stávají "hudební nástroje".

C8400 bere přístroje zrozené z technologického vývoje naší civilizace, vytrhává je z jejich původního kontextu a využívá je ke ztvátnění svých myšlenek, názorů a pocitů bez ohledu na jejich původní účel.

Dalším motivem je snaha ospravedlnit zachování možnosti kreativity pro každého člověka. Kreativita v mediálním kontextu se stále častěji stává doménou stále menšího okruhu lidí. Velká většina je odsunuta do role konzumentů. Přístroje se dnes stávají více omezenými ve svých funkcích, a to přes všechny výroky výrobců o multifunkčnosti a všestrannosti. Možnost svobodné volby nastavení přístroje je stále více omezována a nahrazována rozšířenou "možností výběru" - termín plně odpovídající Orwellovu newspeaku, neboť neznamená ve skutečnosti nic jiného než omezení těchto možností.

Jako příklad můžeme vzít ladění rádiového přijímače. Starší rádia se ladí otáčením knoflíku. Záleží zde na člověku samotném, jak jemně dokáže otáčet knoflíkem a s jak (ne)kvalitním signálem se spokojí. Pokud ho zaujme velmi slabý signál, má dále možnost manipulovat s anténou - prodloužit ji nebo s ní otáčet. Dnes se u jednoduchých rádií používá digitální tuner - dvě tlačítka, jedno pro ladění "nahoru" a druhé pro ladění opačným směrem. Některým chybí display ukazující právě naladěnou frekvenci. Některá mají na ladění pouze jedno tlačítko. Většina používá funkci "autotune" - automatické ladění a je "rozšířena" o možnost uložit několik frekvencí. Jemnost a citlivost ladění a rozhodnutí o kvalitě signálu (dostačující/nedostačující) je z velké míry přeneseno na techniku, uživatel pouze mačká stalé stejné tlačítko a čeká, co z "černé skříňky" vypadne.

Stejně jako výrobci zneužívají spotřebitele, tak c8400 "zneužívá" přístroje určené k reprodukci: použitím vnitřních šumů přístrojů, interferencí, zpětných vazeb a posledních prázdných stop na gramodeskách vznikají zvukové koláže, které nejsou tak "zábavné" jako naladění oblíbené radiostanice, ale zato se snaží posluchače vytrhnou z letargie způsobené nekonečným proudem zábavy zabíjející lidskou schopnost uvažovat.