c8400.composuntextPočítačová obrazovka je plochá. Bez ohledu na to, co je za ní - uvnitř virtuálního světa - zůstává plochým obdélníkem o dvou dimenzích.Jeden ze způsobů, jakým získáváme data z reality, je skrze náš pohled dvěma očima spolu s pohybem našeho těla v prostoru - takto získáváme informace o prostorových rozměrech jakéhokoliv předmětu. Metaforicky používáme stejnou metodu také k mapování vnitřní funkce/podstaty imaginárních (fyzicky neexistujících) objektů. Dané problémy jsou v naší mysli tvarovány tím, že se na ně díváme z různých "pohledů". Počítačová obrazovka tuto možnost uživateli odebírá tím, že ho buď fixuje na jedno místo anebo (v připadě virtuální reality) sleduje jeho pohyby a podle nich přizpůsobuje vnímaný obraz. Uživatel je pobízen k pasivitě. Obrazovka je interaktivní, avšak přebírá kontrolu nad uživatelem. Uživatel je povzbuzován k interaktivitě za podmínky, že je znehybněn a dělá to, co je od něj očekáváno. Tento koncept je pak přenesen a aplikován i na realitu. Logika počítačové obrazovky se stává metaforou reality. Posun perspektivy nám umožňuje lépe pochopit prostor, v němž se nacházíme, jeho rozměry a strukturu, ať už se jedná o reálné nebo imaginární kvality. Dalším aspektem je míra posunu: Být vnímavý i k malým posunům je předpokladem pro rychlou reakci, které může být třeba, neboť i malé posuny můžou vést k velkým změnám. Posun je tedy nástrojem jak k mapování reality, tak i k jejímu ovlivnění. |