c8400.comoznačující (signifier series)text / konceptmédium: digitální video, bez zvukuformát: DV-PAL 16:9 stopáž: 7'25" (Signifier 01), 2'26" (Signifier 02), 1'54" (Signifier 03), 11'00" (Signifier 04[|]), 3'25" (Signifier 05), 2'32" (Signifier 06) V Signifier series zkoumám vztah mezi jednotlivými elementy semiotického znaku tak jak ho definoval C.S. Pierce a Ferdinand de Saussure. Význam znaku vzniká vzájemnou interakcí tří abstraktních součástí: označujícího (signifier / representamen), označovaného (signified / semiotic object) a interpretantu (interpretant). Tento lingvistický koncept není omezen na jazyk, ale je lze jej aplikovat na libovolný sytém znaků. Já tento koncept aplikuji na vztah mezi architektonickým objektem a neony, které zvýrazňují tvar budovy či její jednotlivé architektonické elementy. Na neonech, které prezentuji v této kolekci videí mě zaujala jejich schopnost zobrazit jeden prvek – vnější tvar – který je součástí definice objektu označovaného v jazyce jako „budova“. V noci toto označující (signifier) – neon – odkazující k označovanému (signified) – vnějšímu tvaru budovy – narůstá na intenzitě do takové míry, že se odpoutává od referenčních bodů, které stály u jeho vzniku (tj. tvar budovy jako označované a zvýraznění tvaru budovy jako interpretant), a stává se samostatnou entitou, „prázdným“ znakem (tj. označujícím (signifier) ve smyslu sémiotické teorie), který může být potencionálně naplněn novým obsahem bez ohledu na genealogii svého odvození. Pro mě fascinujicím aspektem je schopnost označujícího (signifier) odpoutat se od svého pozadí a existovat čistě jako estetický element. Videa jsou reálným záznamem neonů umístěných na budovách. Vysoký kontrast mezi zářivostí neonu a potemnělým zbytkem budovy umožňuje existenci neonu jako samostatného objektu. Tento dojem zvýrazňuji úpravou kontrastu, odstraněním detailů budov či okolí a korekcí perspektivního zkreslení. Emancipace označujícího a jeho reprodukce pomocí nového média odkazuje k myšlence ready-made uměleckého objektu Marcela Duchampa. Metoda, kterou využívám při tvorbě svého díla částečně sleduje myšlenkový pochod vzniku ready-made objektu, avšak v určitém aspektu se s ním rozchází. Společný rys je v myšlece vytržením objektu z daného kontextu a umístěním do kontextu nového. V mém díle tento proces probíhá na dvou urovních interpretace. První úroveň je víceméně zřejmá a spočívá v nalezení a označení objektu jako uměleckého díla. Druhá uroveň se vztahuje k módu prezentace. Domnívám se, že termín „kontext“ lze v rámci tohoto procesu vzniku významu substituovat za termín „médium“ v širším slova smylu. Pak lze objevit paralelu mezi původním umístěním objektu (médium „ulice / každodennost“) a novým umístěním objektu (médium „galerie / umění“). Neboť není snad galerie jedním z alternativních kanálů pro komunikaci určitého sdělení? V tomto smyslu mé dílo transformuje původní objekt dvojnásobně: z média „ulice“ do média „galerie“ a z analogového média „světla“ do (dnes) digitálního média „videa“. Rozdíl mezi mým dílem a ready-madem se odehrává v oblasti tvorby významu. Zatímco vznik ready-madeu je doprovázen vznikem nového významu při zachování znaku jako celku, v mém díle je cílem odstranění významu (ve smyslu eliminace interpretantu, kterou provádím potlačením označovaného (signified), nádledovaného samovolným rozpadem znaku, který nemůže existovat jinak než ve své „trojjedinnosti“). Samozřejmě, že v meta-úrovni i odstranění významu nese určitý význam, avšak na primární úrovni vidím v tomto hlavní rozdíl mezi mým dílem a klasickým ready-madem. Mimo zkoumání významu znaku (vztah objekt-representamen-interpetant) a vztahu mezi skutečností světa a uměním (ready-made), Signifier series též rezonuje s myšlenkami minimalismu a pop-artu. Myšlenky minimalismu se odrážeji ve vizuální podobě díla. Práce Dana Flavina lze pokládat za jednu z inspirací. I koncept eliminace významu a prezentace uměleckého díla jako materiálu/tvaru jako takového je myšlenkou vycházející z minimalismu. Materiálem zde je světlo samotné. Napojení na pop-art probíhá skrze filmové dílo Andyho Warhola (film „Empire“). Podobně jako Andy Warhol zachovávám poměr filmového a reálného času jedna ku jedné. Čas, ve kterém se odehrává divákův zážitek koresponduje s časem v době záznamu. Tento postup odkazuje k rozdílu mezi vnímaným a „filmovým“ časem. Na pop-art též navazuji volbou motivu, který odkazuje ke komerční kultuře velkoměsta, ve kterém architektura připomíná zvětšené kopie atrakcí v zábavních parcích. Videa nemají žádnou zvukovou stopu, neboť mým cílem je izolace samostatného označujícího (signifier). Přidání čehokoliv dalšího, včetně zvukové stopy by narušovalo původní myšlenku doprovázející vznik díla. Každé z videí Signifier series by ideálně mělo být prezentováno souběžně na samostatném monitoru. Monitory by měly být umístěny ve výšce očí vodorovně vedle sebe v rovnoměrných vzdálenostech. Okolí obrazu videa (rám monitoru, pokud není skryt ve stěně a stěna samotná) by měly být černé barvy, tak aby nerušily vjem z videa. |