c8400.com

secondness series

text / koncept

Vnímání. Vznik významu. Prostředí města. Architektura. Znakové systémy. Projekt Secondness vychází z sémiotických teorií znaku, či jejich podskupiny, ligvististiky, zaměřené na systém znaků pro člověka nejvíce charakteristickým, a to jazyk. V šiřím pojetí jazyk představuje jeden ze znakových systémů používaných k přenosu významu. Stejně jako čteme text, můžeme „číst“ jakékoliv hodnoty, jenž jsme schopni vnímat. Může se jednat o umělecký jazyk výtvarného díla, výrazy emocí na lidské tváři či dopravní značení.

Městská krajina taktéž tvoří systém znaků: Ulice, fasády domů, objemy jednotlivých staveb, atd. Projekt Secondness navazující na projekt Signifier series (označující) analyzuje základní proces vzniku významu při vjemu architektury města. Jak vzniká výsledná podoba našeho vjemu a význam, jenž mu přisuzujeme? Cílem je zpřítomnit proces, jenž probíhá často bez uvědomění, avšak je klíčový pro vznik vnímaného významu.

Teoretický rámec

Základním významovým prvkem sémiotické teorie je znak. V metodologii C.S. Pierce se znak skládá ze tří vzájemně interagujících prvků: representamen (znak v užším slova smyslu), objekt (sémiotický objekt) a interpretant (mentální koncept propojující/vznikající interakcí dvou předchozích prvků). Znak není stabilním prvkem a každý z jeho prvků se může v jiném znaku zastávat jinou ze tří definovaných pozic. Myšlenkové procesy probíhají v sémiotických řetězcích, kde na sebe jednotlivé znaky navazují a navzájem se ovlivňují.

C.S.Pierce také definuje fáze procesu utváření významu. Nazývá je firstness, secondness a thirdness, příponou –ness odkazující ke skutečnosti, že se jedná o subjektivně vnímané, nestabilní stavy. Jejich definice je tak víceméně abstrakcí.

V první fázi se jedná o „surový“ vjem – v případě vizuální podoby definovaný jasem, barvou, a kontrastem – neexistuje žádný vztah mezi daným vjemem a jinými elementy či mentálními koncepty. Jedná se o stav vyjadřující možnost. Příkladem může být barevná skvrna na plátně.

V druhé fázi je vizuální vjem vztažen k jinému elementu či mentálnímu konceptu, vzniká jedna vazba. Tento stav označujeme jako vyjadřující skutečnost. Pokud budeme pokračovat v našem malířském příkladu, jedná se o vztahy mezi barevnými skvrnami na plátně.

Ve třetí fázi vzniká samotný význam plynoucí z daného vjemu. Výsledkem interakce elementů a vznikajících vazeb je utvoření samotného významu dané situace. Tento stav označujeme jako potenciál, pravděpodobnost či nutnost. V našem příkladu se jedná o vznik významu, jenž přisuzujeme vztahu mezi barevnými skvrnami na plátně – vztahy např. implikují perspektivu a perspektiva implikuje prostorový obraz trojdimenzionálního objektu.

Tvorba

Projektu Secondness aplikuje výše popsaný způsob tvorby významu na „čtení města“. Při pohybu městským prostorem v našich myslích probíhá neustálý proces mapování reality. I tento proces se dá analyzovat ze semiotického hlediska.

Vjem jednotlivého architektonického celku je v první fázi definován možnostmi. Jedná se o tvar/obrys bez dalších konotací. Kdybychom měli na pozorování pouze jednu milisekundu, co by nám z budovy v našem zorném úhlu zústalo v paměti? Tento vjem je zesílený v noci, kdy jsou mnohé budovy měst zvýrazněny osvětlením a neony, či naopak jsou zahaleny temnotou, jenž dává pouze tušit jejich tvar. Neony často nabývají svébytnosti nezavisle na svém nositeli a umožňují tak alternativní větev semiotického řetězce. Tvary a barvy neonů se odpoutávají od budovy samotné a stavají se nosiči vlastního významu. Touto fází vnímání se zabývá projekt Signifier series (označující).

Pokud se posuneme k následujícímu članku semiotického řetězce, ocitáme se ve sféře skutečnosti. Prvotní vjem tvaru/obrysu je obohacen o kvalitu struktury povrchu budovy. Začínáme identifikovat architektonické prvky ve formě říms, oken či dveří. Již se nejedná o pouhý tvar, ale o systém vztahů mezi jednostlivými částmi architektonického tvarosloví. Je překonáno „oslnění“ – ať již skutečné oslnění v podobě osvětlení/neonů, či imaginární oslnění v podobě nedostatečného kontextu – a do popředí vystupuje struktura. Ve fázi 2 je mentální pozornost zaostřena na strukturu. I zde se otevírají možnosti alternativních čtení a diverzí semiotického řetězce od „správného“ čtení „tvar – struktura – prostor“. V projektu Secondness (fáze 2) je v této fázi semiotický řetězec pozastaven a vyniká tak znovu příležitost pro nový okruh významů.

Proces tvorby probíhal postupným posunem od reálné zkušenosti k abstraktnímu motivu. Prvotní fází bylo zkoumání městského prostředí a vytváření fotodokumentace. Následovaly kresby zkoumající moment uvědomění si struktury povrchu dané budovy, kde snahou bylo vystihnutí momentu na pomezí mezi druhou a třetí fází uváření významu. Kresby byly následně transformovány do podoby digitálních grafik, které byly vyřezány z fluorescentní folie.

Cílem přímé aplikace folie na zeď je odstranění dojmu „objektovosti“, jde o co nejvíce bezprostřední zachycení abstraktního momentu vnímání. Fluorescentí efekt byl použit pro zvýraznění skutečnosti zaostření mentální pozornosti. Zatímco v první fázi je pozornost poutána k tvaru/neonům samotným, v druhé fázi člověk tento vjem potlačuje a soustředí se na strukturu, „zvýrazňuje“ ji ve své mysli. Fluorescentní „zvýraznění“ struktury je tak obrazem jejího mentálního zvýraznění.