c8400.comsituace 19argument (Anthony McCall & Andrew Tyndall)Ano, mám zaměstnání. Jsem celkem dobře placený. Jedná se o manažerskou pozici na částečný úvazek, avšak nepřikládám jí vůbec žádou důležitost. Zaměstnání je naprosto podružné k mému opravdovému zájmu, kterým je mé umění. Nic na mém zaměstnání není důležité či relevantní pro mojí opravdovou práci, samozřejmě kromě peněz, které si tím vydělávám. Bez toho bych nebyl schopný pokračovat v tom, co opravdu chci dělat. Takže se navléknu do svého trojdílného obleku a kravaty, vezmu svůj deštník a jdu do práce. Není to tak špatné. Ředitel společnosti je celkem přátelský. Říká, že má zájem o umění. Honosí se tím, že je mužem dobrého vkusu. Minulý týden mi prozradil, že vlastní několik minimalistických maleb. Po práci mě občas pozve na drink či večeři se svojí rodinou. Je celkem spokojený s mojí tichou efektitou a organizačními schopnostmi. Dokonce dbá na to, abych mohl sám zodpovědně rozhodovat o některých projektech. Také si myslím, že je zaujatý skutečností, že žiji dva životy. Ale pokud se skutečně začneme bavit o umění, shledávám, že se musím o své konkrétní umělecké pozici vyjadřovat pouze zběžně. Je politicky radikální, a bojím se, že bych tím ohrozil svoje zaměstnání. Občas to ve mě vyvolává celkem paranoidní pocity, a když se mě ptá na umění, mám pocit, že se musím krýt. Jsem lapen v ironii. Vydávám veškerou energii v zaměstnání na to, aby skutečnosti fungovaly efektivně, proto, abych si vydělal dost peněz na to efektivně narušovat stejné skutečnosti.Před několika měsíci jsem svému kamarádovi zařídil zaměstnání v oddělění výroby. Během oběda máme často dlouhé diskuze o politickém umění. Obviňuje mě z pokrytectví. Jednou se mě zeptal, proč dělím svůj život mezi umění, které se zaobírá konfliktem mezi radikálními kódy a kódy dominantní třídy, a svojí práci, která má za cíl efektivitu, minimalizaci konfliktů a vytváření zisku pro dominantní třídy. „Podívej,“ řekl mi, „já tu pracuji za 3,50 na hodinu. Jsem součástí obrovské zásoby dočasné a nezaměstnané pracovní síly, která je najímána a propouštěna okamžitě dle potřeby. Podnikatelská činnost ve městě kvete na úkor lidí jako jsem já, a ty jsi jeden z manažerů, kteří tento systém udržují v hladkém chodu.“ Velmi dobře se mu stěžuje, ale je typickým příkladem mnoha umělců, co znám. Pomyslete na energii, kterou vkládají do svých uměleckých děl. Kdy začnou věnovat alespoň zlomek této energie na konfrontaci s problémy produkce a placeného zaměstnání? Každý večer se vrací domů a pracuje na svých uměleckých projektech. Jsou také politicky radikální, celkem efektivně. Říká, že je pro svoji práci v daleko lepší situaci než já. Pouze strčí svůj lístek to štípaček a jde domů. Nemusí s sebou domů brát žádnou pracovní zodpovědnost. „Nejsem jako ty“, říká. „Když odbije pátá hodina, můžu na vše zapomenout.“ A co více, nemusí brát ohled na svého šéfa. Tomu je ukradené, co si jeho dělníci myslí, či do dělají po práci, pokud nejsou manažery. Jinými slovy, pokud vydělávají skoro nic, jsou na nejnižší příčce podniku a nepodnikají žádné rozvraty. „Ve skutečnosti,“ říká, „Ty se moc bojíš o svoje zaměstnání. Víš, že máš svoje zaměstnání jisté pouze pokud jsi schopný vykazovat přímou souvislost mezi svojí činností a ziskem společnosti. Pokud tomu tak není, jsi stejně postradatelný jako já. A z toho důvodu musíš držet s managementem.“ Řekl jsem mu, „ano, samozřejmě máš pravdu. Jsem pokrytec, ale co mohu dělat? Už je to dost těžké dělit svojí zodpovědnost mezi svojí práci a svoje zaměstnání. Víš, jak jsou lidé apatičtí. Jen se podívej na sebe. Stěžuješ si dost, ale nikdy jsi nevěnoval čas a energii na organizaci kolegů. Každý z nás se více zajímá o své umění. Víš stejně dobře jako já, že není dostatek peněz na to, abychom oba pracovali jako umělci na plný uvazek. Oba dva musíme mít neumělecká zaměstnání abychom přežili. Organizovat jakýkoliv odpor by byla práce na plný uvazek a já necítím, že tu jsem od toho. Dotýkám se problému produkce ve svém umění, bojuji za radikální estetickou praxi, i v ekonomickém smylu, aby umělci měli dostatek peněz žít a pracovat, bez toho aby si museli hovět v avantgardistické rétorice spořivosti a současně melouchařit v zaměstnáních jako jsou ta naše.“ A můj kamarád samozřejmě souhlasí. Nechce trávit celý svůj čas organizací kolegů. Pouze chce dočasnou práci, než se naskytne něco dobrého v uměleckém světě. Pořád doufá ve velký umělecký průlom, avšak s tím sociálním uměním, co momentálně dělá, mu říkám, že je naprosto naivní. Všechna jeho díla za poslední tři roky byla vytvořena ve spolupráci s jinými. Díla jsou opravdu dobrá, ale měl by moc dobře vědět, že uspěšný umělec se stává známým díky svým individuálním pracem. Říkám mu, že se mu umělecký průlom povede pouze pokud bude přijde s nějakými nekonvečními, originálními, inovativními a provokativními nápady, se kterými ještě nikdo jiný nepřišel. Tímto způsobem si pro sebe bude schopen vytvořit identitu, která jeho práci umožní být více efektivní a vlivnou argumentací. Anthony McCall & Andrew Tyndall – Argument (Film, 1978) |