c8400.comPozitivní Okupace (s Viktorem Valáškem)textTématem výstavy Pozitivní okupace je skryté ovládání a silové vztahy vznikající v sociálním diskurzu ve chvílích, kdy se střetávají pohledy různých kultur. Základní dichotomie tkví v rozdílu mezi ‘námi’ a ‘jimi’ a ve způsobu, jak jsou tyto výrazy užívány v rámci daného narativu. Iluze multikulturní harmonické společnosti je znovu a znovu rozbíjena v rámci stejného veřejného diskurzu, který tuto iluzi podporuje, pokud se člověk odváží použít dostatečně analytické metody. Alterita, výraz známý z prací Emmanuela Levinase (Altérité et transcendence, 1995), zachycuje esenci této myšlenky. Zkušenost setkání s jiným (druhým) je viděna jako zásadní fenomén, ve kterém můžeme silně cítit jak blízkost, tak i vzdálenost druhé osoby. Být si vědom alterity znamená být si vědom konstruktu “kulturní jinakosti”. A pouze s tímto vědomím lze učinit další krok k překonání národní ideologie a kulturní demagogie.Josef Bareš a Viktor Valášek čerpají z různých pozadí, avšak jejich práce se scházejí v momentu střetu různých kultur. Počátečním bodem pro oba byl pohyb napříč kulturními zónami, který vyvolal specifické zájmy, avšak nakonec vedl nazpět ke společnému jmenovateli representovaným klíčovým slovem “alterita”. Volným námětem této výstavy jsou dojmy z čínsky mluvící části Asie. Viktor Valášek se nedávno vrátil z Číny a jeho dojmy se staly konceptuálním vstupem pro místně specifickou nástěnnou malbu, jenž bude součástí výstavy. Josef Bareš má těsný vztah s čínskou kulturou již po delší dobu. Pro tuto výstavu připravil instalaci kombinující různá média, jenž je založená na fotografiích pořízených během Japonské okupace Tchaj-wanu. Diskuze o pracích, jenž jsou součástí výstavy se také odrazila v jejím názvu. Okupace je vždy vnímána jako silně agresivní akt a ideologie, jenž ji obklopuje je typickým příkladem monologu “my a oni”, kde pozice druhé strany (“oni”) je interpretována skrze dominantní ideologii (“my”) bez možnosti vyjádření jakéhokoliv odlišného názoru. Z pozice vládnoucí síly, je okupace prezentována jako pozitivní čin. Výběrem názvu výstavy odkazujeme na skutečnost, že válka pokračuje i v dobách míru, avšak přesouvá se do kulturní sféry a stává se daleko důvtipnější. Jako metafora, pozitivní okupace představuje znovuzískání mentálního prostoru pro všechny a působení proti dominantnímu sociálnímu paradigmatu. Práce Josefa Bareše si zachovávají odstup, avšak současně pronikají i pod kůži. Zkušenost života v Asii mu přinesla jinou perspektivu, jenž je obsažena v jeho práci. Avšak místo hledání exotického folkloru se soustředí na společné jmenovatele. Zabývá se systémy znaků, jenž jsou univerzální, avšak existují v lokálních variantách. Hlavní pozornost se soustředí na systém znaků obsažený v architektuře. Architektura je univerzální ve své funkci, avšak místně specifické interpretace se značně odlišují. Josef Bareš extrahuje metajazyk architektonických elementů, struktur a prostorů na základě vizuální zkušenosti a přetváří ho do univerzální slovní zásoby. Být si vědom alterity pro Josefa Bareše znamená soustředit pozornost na esenci, a odfiltrovávání jakýchkoliv kulturně-specifických úhlů pohledu. Práce Viktora Valáška jsou více osobní. Nebojí se komentovat a zobrazovat své vlastní okolí, včetně kulturních stereotypů a vzpomínek ze společného vědomí jeho vlastního národa. Tento druh pohledu je možný pouze po tom, co člověk opustí svojí vlastní kulturu a podívá se zpět z ‘jiné’ lokace. Najednou vzniká pocit, že je polapen ve svém vlastním stereotypu. Toto jsem já. Toto je ten, od něhož je očekáváno, že to jsem já. Je očekáváno, že přijmeme pohled, kterým se na ‘nás’ dívají ‘oni’. Viktor Valášek balancuje na hraně mezi dobrou show – jak je ‘očekáváno’ a sebereflexí. ‘Folklor’ – jinakost – současného umění z postkomunistické střední Evropy je produkt poskytovaný divákovi, avšak přichází se sebekritickým nádechem. Jsem to já, nebo to je obraz mne, definovaný jinými? Pro Viktora Valáška, alterita znamená postavení se vně vlastní kultury a pohlížení zpět skrze oči druhého. |